Opravdu nevim co rict,
stala jsem se matkou v 18-ti. Skolu dodelala, dalo to zabrat. O potratu jsem ani nepremyslela. Mela jsem skvelou babicku. Vdala se za otce dcery a za ctyri roky jsem byla i stastne rozvedena.
Kdybych nemela dceru za mlada asi bych ted byla bez deti. Pozdeji uz jsem moc premyslela - jestli chci zustat delsi dobu doma, jestli nas dokazu zajistit ( v pripade ze zustanu sama), jestli chci prerusit zajimavou praci a taky, ze vlastne budu mit dva jedinacky (10 let rozdilu)....
Urcite je lepsi mit vystudovano, ale nevis stejne co se muze prihodit. Moje sestra se vdala po studiu, mela byt, auto, poridili si s manzelem planovane tri skvele holky a pul roku po narozeni posledni dcery skoncil jeji manzel v nemocnici s rakovinou. Umrel jeste pred jejima prvnima narozeninama , holcina si ho ani nepamatuje.
Je sice pekny, ze segra dostudovala, ale bylo ji to celkem na prd. Puvodne chtela zustat na materske ctyri roky a venovat se plne detem a rodine. A jak rychle se plany meni.