Cítím to podobně. Jen teda já jsem ted´ absolutně závislá na manželovi a vnitřně cítím, že to tak má být. Ale myslíme na věci dopředu (teda na rozvod rozhodně né) a taky bych se necítila dobře být závislá na rodičích či ze zoufalství a kuli prachum hledat néjakou persónu u který bychom přežívali. Když by to bylo nutné, vrátila bych se zpět ke svojí práci, těším se, že se k ní vrátím až děti odrostou, mám ji ráda a uživila by nás, ale s malýma dětma to prostě není ideál. Podle mě... . Ale každý má své, na to neexsistuje universální návod, přece?!