Vyjma Byl jednou jeden život, který od cca 2 let sleduje a který hodně zafungoval u
nás moc pomohlo, když jsem ho brala na své odběry a očkování. On viděl, že je to o.k. - mě to problém nedělá ani v nejmenším. Spíš jsme se bavily o tom, že už se na to těším, abych konečně viděla, jestli mám pořád červenou krev, nebo jestli už ji náhodou nemám modrou, nebo třeba zelenou
Byl tam se mnou takhle asi 3x za svůj život a to byl pro něj velký moment, řekla bych.
Vždycky jsem ho za tyhle invazivní věci uplácela - malou hračkou, na které se předem domluvíme - u něj je to ale tak, že jsem mu ji musela dát vždycky předem (on ji pak držel v ruce), když to bylo až po, tak to nefungovalo.

Jemu berou krev od malička pravidelně vždy 1x ročně na imunologii. Asi do cca 4 let mu ji brali z žíly na záprstí, a to bolí určitě mnohem víc - vždycky brečel, ale mám velký štěstí v tom, že u něj je ten projev jen verbální - naštěstí se nijak necuká, ani nekope, jen řve. V 5-ti letech mu ji poprvé brali už normálně z ohybu v lokti - to byla velká změna - sice se tedy bál a pofňukával, ale když bylo po odběru, říkal, že to vůbec nebolelo, narozdíl od toho odběru ze záprstí a že chce, aby mu ji vždycky brali takhle.

Pak jsme byli na 5,5 letech na odběrech na neurologii a on už mi říkal, že vůbec nebude brečet, jenom bude "sykat" a taky nebrečel - byl naprosto v poho a to mu brali asi 5 zkumavek. I sestřičky z toho byly úplně v šoku, že to tam prý zažívají jen výjimečně

Jinak co se týče doktorů a vyšetření, hodně se mi vyplatilo nedělat z toho vědu a brát to spíš jako odměnu. Takový jako, "Ty jo, ty se máš, já chci, aby mi to taky dělali - taky chci vidět moje srdíčko atp." On se cítí pak děěěsně důležitej. Prostě nedramatizovat a zlehčovat. Já sama hrůzu z doktorů nemám, takže moje dítě má třeba EKG a EEG, UZ v podstatě "za odměnu" - a těší se na to, až bude "naprogramovanej", jak sám říká .
Nikdy jsem u lékařů nebyla nervózní a úzkostlivá a ono i tohle asi dělá hodně.

Jen MR loni snášel fakt špatně (sice ho vydržel, ale ke konci už plakal a chtěl ven), takže jsme hned letěli koupit kostlivce z lega, to jsem podcenila - páč mu sklouzlo "těsnění" z oušek a ten hluk byl na něj příliš...

Příští týden si jdeme na 3 dny lehnout do nemocnice na vyšetření ledvin a prý se už moc těší - tak jsem na něj zvědavá. Naštěstí by to nemělo být nic invazivního, takže předpokládám, že z toho bude mít jen velký zážitek.