Já měla teda čistší nádobí dokud jsem myla v ruce než z myčky. Tam často něco zůstává. Na sklenicích tedy ne, ale na hrncích. Takže to pak domejvám v ruce. Na obranu Gisely - možná, že špatně vidí na blízko. Já to vidím u mých rodičů - špatně vidí na blízko a mytí nádobí i úklid se odehrává jako by po paměti, když někde něco zůstane, tak to nevidí.

Ale jinak musím dát za pravdu tomu chlapovi - už na tom, jak Gisela vařila, mi přišlo, že to nedělá s chutí. Že to dělá tak, aby to měla už za sebou.

Ten moučník, to bylo strašný. My tenhle typ děláme, ale z čerstvého ovoce v létě. To ovoce se musí pomačkat, aby pustilo šťávu a piškoty byly akorát změklé - aby se dali lehce krájet lžičkou, ale nebyly rozblemcané. Mezi se dává buď pudink nebo tvaroh a navrh pravá šlehačka. Pro fajnšmekry může být napůl bílá a napůl pařížská. Pak je to fakt ňamka. Ta její varianta byla, jako když je Adélka vnučka, ne dcera. A sprejovou šlehačku, tu už vůbec nechápu.