Přidat odpověď
To je těžký, manžel jedné mé kamarádky je taky z osmi nebo devíti dětí. Kvůli tomu prý mají jen jedno dítě - on má pořád hrůzu z toho, že své dceři dopřává málo a další dítě by prý trpělo.
On patřil mezi ty starší děti, takže měl spoustu povinností kolem mladších sourozenců a baráku, aby vyžili, tak měli hospodářství a když bylo prý něco tzv. dobrého, tak to měly jen ty malé, starší nikdy - třeba pomeranč, banán, i ty blbý bombony a čokoládu. První banán prý ochutnal, až když se oženil. Do tý doby, i když žil sám, tak mu svědomí nedalo a když takhle něco sehnal, ani si sám kousek nevzal a jel s tím k sourozencům a tam to rozdal.
A kamarádka mi říkala, že zpočátku, co byli spolu, tak přesně poznala, co on nikdy neochutnal, ač u nich doma to bylo, protože to jedl na kila, úplně do přežrání.
Předchozí