Tak já jsem po dvou porodech, které nebyly nedůstojné, dobře dopadly navzdory separaci a nohám v opěrkách, klystýrum a absenci oblíbené muziky, zavětřila, že bych měla toužit po něčem jiném. Teď, přes šest let od toho inkriminovaného, přiznám, že mě to zneklidnilo:) Vzhledem k tomu, že mi tehdy bylo lehce pod 40, šla jsem opět do klasiky.

Kdyby se mě má dcera, která je skoro v porodním věku(23 let) zeptala, co je u porodu důležité, řekla bych jí, že štěstí a to, co má v hlavě, za předpokladu, že nedojde ke komplikacím a doporučila bych jí solidní velké nemocniční zařízení. Respektovala bych, pokud by zinscenovala porod při svíčkách v malebné šumavské vísce, nakonec svou profesí je zvyklá být na hraně:)