Přidat odpověď
Já si teda u všech dětí pamatuju, jak šly ven, i u EA, protože to bolelo jak nevímco, jak šla ven hlavička, pokaždé to bylo pocit, asi jako by mi mezi nohama bouchl granát. ALe vzdor tomu to nebylo vůbec špatné. Docela jízda. Akorá mě vždycky rušil pan doktor, který mi do akce "zasvěceně" kecal. A průběžně vyhodnocoval, jak dobře/špatně tlačím. Většinou to bylo "úplně špatně" až do třetího stahu, kdy bylo děcko venku...
U nejmladší dcery, kdy mi paní Vnoučková moudře radila to moc nehnat kvůli poranění a brzdila mě, mě současně doktor upomínal, ať se neflákám. Ale byl to sekáč, nestříhl mě a fakt dobře sešil, za to mu patří nehynoucí dík. Bylo to největší poranění, které jsem po porodu měla, ale dávno o něm vůbec nevím. Neumětelsky sešité epiziotomie po strarších dětech mě molí dodnes.
Předchozí