Přidat odpověď
Podle tohoto ustanovení je při stanovení jakékoli vyživovací povinnosti rozhodné právo státu, kde má obvyklé bydliště oprávněná osoba. To znamená, že německé právo je použitelné v případě, že osoba, která má nárok na výživné, má bydliště v Německu. Pokud právo státu, kde má oprávněná osoba bydliště, nestanoví žádnou vyživovací pohledávku, stanoví druhá věta čl. 18 odst. 1 EGBGB, že se použije právo státu, jehož jsou oprávněná strana i povinná strana příslušníky. V případech, kdy ani právo státu, kde má dotčená strana bydliště, ani právo společného domovského státu nestanoví žádnou vyživovací povinnost, je podle čl. 18 odst. 2 EGBGB použitelné německé právo.
Předchozí