Já mám sama problém s tím, že se u kompu děsně "rozsedím" a chci se podívat ještě semhle a ještě támhle a z dvaceti minut jsou dvě hodiny, ani nevím jak. Kolikrát zjišťuju, že odháním děti a vlastně nedělám nic důležitýho, akorát jsem zvědavá, jak to dopadne nebo co s tím ještě souvisí.

U dětí - pokud u kompu stráví víc času, jsou často "vyčuměný", nevím, jak to líp říct, takový jako náměsíčný, nevnímaj, mluvěj stylem nooooo, jooooo, teda néééééééé.. ubít Navíc když nehrajou, furt mluvěj o tom, jak hráli nebo kdy už budou moct hrát.. Takže teď hrajou jednou týdně a šmytec - a je to o hodně lepší. O hraní sice někdy mluvěj, ale zároveň si najdou hodně vlastní zábavy, což je fajn.

Jo kdyby se na kompu učily, asi bych měla menší problém, ale učení je naprostá menšina. A taky myslím, že komunikace s počítačem je jiná než s člověkem, takže i tak bych jí měla radši míň než víc.

Jinak za úplně "pokleslej" počítač nepovažuju, v mnoha směrech mi přijde úžasnej - ale právě tak moc úžasnej, až návykovej - a to je to blbý.