U prvního syna jsme nemohli na nic přijít, přemýšleli jsme a potom - vzhledem k příjmení sestávajícímu se ze 3 písmen - jsme zvolili manželovo jméno - starší syn je s tímto jménem třetí v pořadí. Ten, kdo to vymyslel, tak měl dobrý nápad, že se to hodí k těm 3 písmenům příjmení.

U druhého syna to bylo tak, že jeho jméno vlastně vymyslela moje mamka, když prvnímu synovi byly tak dva nebo tři roky....že by se to k tomu prvnímu dobře hodilo - stejně dlouhé, stejně znějící a hlavně že je to akorát tak dlouhé k těm 3 písmenům.

Když jsem byla podruhé těhotná, tak jsme samozřejmě uvažovali o holce, to je jasný, ale jakmile bylo evidentní, že to bude opět kluk, tak už jsme mu říkali tím "naším" vymyšleným jménem a hotovo, dále jsme už nepřemýšleli.

Obě jména jsou "mezinárodní" čili nejsou typicky česká (-slav apodob.) a mají spoustu krásných zdrobnělinek, jak říkat, když byli/jsou malí.