U prvního sedli, já prošla kalendář a vypsala vše, co připadalo v úvahu, on pak můj seznam proškrtal a ze zbytku jsme udělali porovnání každé s každým, obodovali (on na to napsal prográmek, záležitost asi deseti minut) a udělali pořadí.
No a pak jsme první zavrhli, protože se tak jmenuje moje ségra a já s ní nemám nejlepší vztahy. Druhé jsme si řekli, že když se tak jmenují obě naše mamky, že radši ne, a dali jsme to třetí. Dodnes se mi to jméno líbí nejvíc.

U druhého dítěte jsem se já na jednom zasekla a on nakonec souhlasil. Když se zjistilo, že budou dvojčata, nechala jsem ho vybrat jméno do páru a jen kdyby se mi nelíbilo, tak by hledal dál, dokud bych nesouhlasila. Trefil se napoprvé.

Poslední si zase víceméně prosadil on, vyhrálo to jméno z druhého místa původního seznamu a nejmladší má jméno po babičkách.

U kluka bylo jasné první jméno a nikdy na něj nedošlo. Ale teď už by i to první jméno doznalo změny, takže případný kluk by se jmenoval jinak, než jsme zamýšleli před deseti lety.

Jména jsme vybírali až v těhotenství, na výběr mělo vliv i to, aby dítě nemělo svátek a narozeniny moc blízko u sebe. Muž nechtěl "Slávky" a "Míly" a ani nic extra, což jsem respektovala při tom prvním předvýběru.

Jo a tak nějak největší oblibu mají u nás jména středně dlouhá (4 - 6 písmen) a bez háčků a bez čárek.