Anni,
tak jasně. Ale to okoukání pravopisu (vyjmenovaných slov, mně/mě, s/z) právě nesouvisí ani tak s ovládnutím jazyka jako s typem paměti. Mnohem těžší je vykoukat koncovky a ovědomit si, že pomněnka/pomněnce/pomněnku atd. je pořád stejné slovo. To už chce mít alespoň povědomí o skloňování, vědět, že jedno slovo může mít více tvarů....

Já zase "neslyším". Pro mě absolutně nepřipadá v úvahu jazyk naposlouchat. Abych dokázala slovo slyšet, musím vidět (alespoň v duchu, takže to slovo musím znát) jeho psanou podobu a na základě naučených pravidel (gramatika mi ani v němčině ani v angličtině problém nedělala) potom vyslovuju. S tím je právě u mě problém v angličtině, která je více intuitivní a to co většině lidí problém nedělá (naposlouchání), u mě prostě nefunguje. V němčině, kde jsou pravidla pro výslovnost dost pevná, mám problémy menší, v tom mozku to šrotuje líp. Ale pořád platí, že si to slovo musím nejdřív "napsat" hlavě, abych ho dokázala "slyšet" a následně vyslovit....

Jinak samozřejmě, že pokud je k dispozici česká škola a člověk to nemusí kompletně řešit sám, je to zase o něčem jiném...