Dojanko, s tím Pendeponem nemám absolutně žádnou zkušenost - až tady na diskuzích jsem se dočetla, co to je a proč se dává. V životě jsme to nikdo neměli - ani já, manžel a oba kluci vůbec ne. Fakt neporadím. Jedině s dr. nebo zkus založit téma, třeba se někdo ozve a poradí.

Dojanko, ten Bronchipret bere Béda až od včera od rána - a to šel do školky, takže v poledne mu to nikdo nedával. Dneska ráno měl teprve druhou dávku, odpoledne další a večer už mu nedám, to ten Sinecod, aby se moc nebudil v noci.

Já jsem hrozně smutná a zároveň naštvaná z toho Bédi.

Smutná proto, že už jsme si zase tak super zvykli na ten pracovní režim a rytmus - naštěstí Béda už ráno vůbec nedělá scény (minulý rok to byla katastrofa na jaře - to měl úplné záchvaty a válel se po zemi ráno, že tam nechce, já samozřejmě nevěděla, co dělat, protože když člověk jde na čas do práce, tak to ráno se prostě nemůže zdržovat, že....no už bych to nechtěla nikdy opakovat, to ti můžu říct. Nechápu, co ho to tenkrát popadlo). Teď už se to dávno zlomilo a už hezky chodí. Hrozně mě mrzí ta nová ředitelka, že ji zítra neuvidíme - ona byla dneska tak správňácká, už nás vyhlížela a mávala na nás a Bédu hned dlachnila. Ty její průpovídky - ona dokáže nakazit svým optimismem.

Naštvaná jsem proto, protože bych nejradši vyházela všechny ty krámy - myslím tím věci, co mu furt láduju na tu imunitu - do koše a nejradši bych se už na všechno vykašlala. K čemu to je, pořád do něho rvát a slibovat si - "jo, tohle mu stoprocentně pomůže" nebo "jo, tohle je zaručený, teď už určitě nebude nemocnej" atakdále, co se kde všude člověk dočte. Ale já už nevěřím ničemu - ani těm homeopatikům nebo kdosi tady psal o koloidním stříbru nebo o bylinkách OK Alfa či o kdečem - já fakt nevěřím ničemu. My už toho vyzkoušeli tolik a nic mu jakoby dlouhodobě nepomohlo, že opravdu bych se na všechno nejradši vykašlala. A co to stálo peněz - o tom už vůbec nemluvím, tisíce nechané v lékárně - to všechno určitě znáš taky. Je to na houby.

Já jsem si zase pročítala různé příspěvky v diskuzi "Imunita", jak tam holky píšou zkušenosti, co komu pomohlo a dospěla jsem k jedinému závěru - v určitě chvíli (dřív nebo později) se to u těch děcek zlomí k lepšímu v té nemocnosti a člověk to pak přičítá tomu nebo onomu výrobku, co akorát bralo. To je rozluštění celé záhady ohledně imunity, nic jiného. Nebo taky je to o dávce štěstí, že dítě prostě ty nemoci tak nepochytá - to byl přesně případ Jindry. Ani na to nemůžu myslet - ten byl oproti Bédovi zdravý jak řípa, fakt. Ty nemoci v řádu 1x za 3 měsíce byla úplná banalita.

Můžu ti říct, že jsem kolikrát fakt ve stavu, že už nevěřím žádným těm broncho-vaxomům, iskialům, aeriusu atakdále, protože i když to bere všechno dlouhodobě a přepoctivě, tak mám pocit, že to stejně k ničemu není a vždycky omarodí. Kdyby to bral chvilku a pak jsme přestali - tak neřeknu. Ale takový poctivec, jak jsem já, se hned tak nevidí - já jsem ve všem tak důsledná, až se sama sobě divím

Teď teda Béda vydržel ve školce bez 2 dnů 4 týdny - no, hurá, sláva, ale nadšená stejně nejsem. Možná jsem moc náročná, ale tohle je už jeho druhej školkovej rok a každý mi tvrdil, že to už není taková hrůza, jako když 3-letý dítě čerstvě nastoupí do kolektivu, že to už je otrkaný. No, a zatím teda takovou zázračnou změnu nevidím......Halt, fakt někdy to na mě padne. Jsem taky jenom člověk a ne žádnej robot, že.....Kolikrát mě už to věčný marodění fakt unavuje.

Promiň, že jsem se tak rozepsala, aspoň tady to člověk může napsat a nějaká virutální dušička jako seš ty, si to aspoň přečte.

Tak zítra ať je Eli ve škole dobrá.
Já napíšu, jak jsme pochodili u dr.