Můžou bylinkový čaj, i když nevím, jeslti úplně každý, tak příště to zkus třeba s mátovým

V Č patří mezi registrované církve, tedy nejsou oficiálně považováni za sektu.

Jací jsou, jak se chovají k ženě... no, to já obecně těžko posoudím. Kamarádčin manžel se k ní chová hezky, ale nijak nadstandardně, nebo jak si to myslela, prostě normálně, jako manžel k manželce.

Ta její sestra, kterou vídám často, na mormony zahlíží. Ona u nich byla chvíli taky. Potkaly se s nimi totiž v době, kdy byly v dost složité rodinné situaci, a komunita mormonů je tak nějak zachytila v té kritické chvilce. A po vyřešení složité situace ta sestra, co tu zůstala, vystřízlivěla a nějak na ni laskavost (nebo "laskavost", nevím, nakolik je to naučené) přestala zabírat a odešla od nich.

(Po nějaké době se trochu přiklonila k ŘK církvi, ale není členkou církve, jen je jí to blízké)

A právě ta její sestra zůstala a ponořila se úplně do centra té komunity, rodinu, pokud jsme postřehla, dost přestala brát.
Ona u nich byla tuším dva roky, než odjela, a v té době měla pořád úsměv na tváři, mluvila tiše a byla staršně pomáhající až k obětování (ona tedy je to hrozně laskavá holka od přírody, povoláním zdravotní sestra). Ale v době pobytu u mormonů to byla taková ta pomoc až za hranici, ale zároveň mi přišla taková odstřižená od těch skutečných lidí, kterým pomáhala. Šlo jí jek o skutek, ne o prožitek toho člověka, jemuž bylo pomoženo. Bylo to zvláštní. A postupně s ní byla tak totrchu řeč jak s kozou, reagovala trošku mimo nit hovoru. Ale byla fakt hrozně milá.
A pak tedy odjela a nějakou dobu jsme o ní skroro nevěděla, žila právě v jakési komunitě takovým nesamostatným životem (k tomu ale přistupuje i problém přistěhovalkyně v USA, takže možná to mělo vliv větší než komunita mormonů? Nevím). KAždopádně pak se tam vdala a začala zas normálně komunikovat a docela se "znormálněla" i ve vztazích k rodině a kamarádům