Jedna moudrá osoba radí, když nás ovládá třeba vztek, pořád se tím zaobíráme a ovládá nás, oslovit tuto rozzlobenou část naší osobnosti (s vlídností a přijetím): "Ty se pořád moc zlobíš, viď. Tak víš co, hezky to tu prožívej dál, a já jdu zatím dělat něco jiného." A zanechat tu zlobící se část někde stranou, a jít něco dělat, oproštěni od té zloby. Tak si člověk uvědomí, že může existovat i bez zloby, ale nepotlačí ji, jen ji nechá, aby se zlobila na jednom místě, a on zatím může být jinde a dělat něco smysluplného...