Podle mě není třeba se až tak trápit tím, že ji nesnášíš, spíš si myslím, že úleva nastane až s lhostejností, což je podle mě maximální kladná emoce, kterou k té osobě můžeš pocítit (něco jsem tady už četla).
Ty jí podle mě nic nedlužíš, je to cizí osoba, pokud budeš ochotna vyjít jí vstříc, bude to určitě kvůli jiným, např. kvůli dětem, ale situacím, kdy by ses cítila využívaná bych se snažila vyhnout, ani to po tobě nemůže nikdo chtít.
To, jaký k ní máš vztah je naprosto logické a normální, kvůli dětem jsou namístě korektení vztahy, to ano, ale to je tak všechno. Takže jak jsem už psala, já bych se asertivní argumentací vyhýbala situacím, kdy by ses mohla cítit využívaná. Negativní emoce bych se ze sebe snažila dostat, vypovídáním, vybrečením, prostě nenést si to v sobě a ani si dál zbytečně nenakládat. Teoreticky to může vypadat, že máš milujícího partnera, že by ti nemělo nic chybět, ale tak to není, takhle to většinou nefunguje.
Ono smíření podle mě může přijít, ale to není rozhodnutí, ale stav ke kterému člověk musí dospět a to souvisí se zahojením citových zranění, které v sobě máš a podle sebe soudím, že uzdravení může trvat hodně dlouho. Doufám, že to nevyznělo moc mentorsky, přeju hodně sil...