Zufi, oni o tom leckdy odmítají mluvit - můj dědeček jako náctiletý musel na nucené práce do Reichu a když jsem se ptala mamky, jestli vyprávěl co zažil (umřel, když mi bylo 5let), prý říkala, že nechtěl... fakt odmítal...jen prý párkrát zmínil, že tam se naučil kouřit,protože byli pořád venku a jediné, od čeho se mohl v zimě zahřát byla právě cigareta....

Nicméně uselo i tohle být dost hrozné, natožpak koncentrák apod...

Docela to chápu - oni to prostě nechtějí jitřit.

Já se byla jako dospělá podívat jak v Terezíně, tak v Polsku v Osvětimi i v Březince a upřímně - pro mě to jsou hodně silná místa i teď, po těch letech! Mám nafoceno spoustu fotek, jenže i když už je cca 8 let, ještě jsem nebyla schopná je zpracovat - upravit. Zvládla jsem tak asi 3 - to prostě nejde...
Ty hromady vlasů, bot, brýlí, kufrů, ploty a ostatné dráty, dřevěné pryčny... chjo...
A po porodu je to ještě horší-ta moje psýché - nevím, jestli to vůbec kdy budu schopna utřídit...