Taky jsem viděla (poté, co jsme si s manželem museli "vyříkat", zda je důležitější, aby on viděl Poštu pro Tebe , nebo aby šlo toto - fakt nechápu, takový je to chytrý člověk...)
a taky jsem slzela...

Už jsem o NW viděla několik pořadů, toto téma mám dost načtené, nakoukané, dalo by se říct "nastudované"...
...pořád a pořád mě to zvláštně přitahuje, děsí, dojímá, jitří snad všechny moje emoce...netuším proč...

Nic Winton je úžasný, nádherný člověk! Skutečně někdo, kdo skutečně může jít příkladem ostatním!
Nejkrásnější pro mne na tom všem (pominu-li všechny zachráněné děti) je ten jeho příklad - odkaz, který žije dál v dětech, dalších lidech, kteří se díky jeho příkladu rozhodli pomáhat ostatním, který dává v té vší všednodenní rutině naději a víru ve vlastní schopnosti a možnosti i jednotlivce:

"Všechno co se dá uskutečnit, když to není vysloveně nemožné, když na to člověk zaměří svou mysl, a když je rozhodnutý,že to udělá."

Myslím, že toto by se nemělo promítat a učit na 2. stupni, ale už na 1. - synek (6,5) se chvíli koukal, ještě i s mým vysvětlujícím komentářem a dneska se o tom ještě budeme bavit. Krásně navážeme na včerejší odpolední téma křest a náboženství - jelikož ho zajímalo, kde se berou druhá "křestní" jména. Vůbec mi nepřipadá, že je na to malý, není! Ty děti byly ještě menší...
Za mně - je třeba od nejútlejšího věku dětem zdůrazňovat, jaké máme štěstí na dobu a místo, kde žijeme ... a že i ony sami, my všichni, se můžeme zasloužit o to, jaké to bude, ne že ne! I když to není téměř nikdy ta nejrychlejší a nejsnadněnší cesta - spíš naopak...!