No nevím - já zažila spontánní potrat - dejme tomu zasáhla vyšší moc. Ale roky jsem se užírala tím, co jsem udělala nebo neudělala, že se to stalo a jestli jsem nemohla na tom něco změnit. Až po porodu třetího dítěte jsem si řekla - tehdy to tak asi mělo být a bylo to pryč. Ale do tý doby
Potrat neodsuzuju, ale vadilo mi, když na něj šla moje mamka, že už je moc "stará" /nebyla/, přesvědčovala jsem ji, ať si dítě nechá, ale když se rozhodla, že ne, už jsme o tom nikdy nemluvily.