Vezmu to trochu odjinud.
Můj manžel dceru nechtěl a tlačil na mě, abych šla na ukončení - slovo interupce nedokázal vyslovit. Dlouhé hodiny mi dělal scény, kdy jsem přestávala věřit ve smysl života - že se to dítě němůže narodit, jak on to nezvládne..
Já si nedokázala představit, jak bych pak dál mohla žit. Takže jsem si dceru obhájila.
Nic ho kolem dítěte nezajímalo, když přišly výsledky z amnio, po konstatování, že budeme mít dceru, pouze prohlásil - kdyby to byl aspoň kluk, když už to musí být.

Dnes se rozvádíme, po 32 leech, dceři je 12. A má dcera je pro mě to nejhezčí, co se mi mohlo přihodit. Bojuji s ním o ni a budu bojovat, je to můj důvod k životu.

Nikdy se nenechte připravit o své dítě, je to hodně těžké, je to .. může to být také to největší zklamání vašeho života (o tom píšu jinde) - ale také je to absolutně nejvíc, největší dar života.. :)

tylity všem