Já mám dojem, že nejnovější trendy naší doby je odklad školní docházky a vytržené mandle. Kdo jedno z toho nemá, jako by nebyl.
Neumím posoudit míru zralosti tvojí dcery, ale já mám dceru narozenou 2. září, takže šla automaticky o rok později. Všichni mi říkali, jak jí nic neuteče, že je to dobře a já toho později docela litovala. Poslední rok ve školce se vysloveně nudila a chodila tam celkem otrávená a to i přesto, že jsem jí dala dost kroužků, aby měla zábavu. Kdybych se mohla rozhodnout znovu, šla by "od pěti". To, že je "pomalá" je skutečně povahový rys a nemá to co dělat s inteligencí nebo sociální zralostí. Prostě je taková. Nezrychlí ani omylem. Jedna paní učitelka ve školce mi řekla, že má naprosto stejného syna a ať jsem v klidu, protože se to prostě nezmění. Čímž mě tedy "nepotěšila".
A s nosní mandlí mám také zajímavou "zkušenost". Stalo se mi, že jsme musely v době nemoci navštívit zastupující p. doktorku, neboť naše nebyla k dispozici. Shodou okolností teď minulý týden podruhé. A paní doktorka mi řekla, že se jí zdá, že dcera mluví nosem. No, měla rýmu. Vzpomněla jsem si, že už mi to říkala tehdy, když jsme u ní byly poprvé. Jsem ráda, že mám svojí p. doktorku, která mi nikdy nic takového neřekla (ani nikdo jiný), neboť tato by se mě pravděpodobně snažila přesvědčit, že má velkou mandli a musí ven. Přitom dcera není skoro vůbec nemocná. Možná kdyby jí znala jako svojí pacientku, tak by nenutila, ale bylo zajímavé, že podruhé měla stejnou připomínku. Že tam jdu s nemocným dítětem, nějak nebrala.