Ve vašem případě bych se asi do toho nehnala. Já jsem to se synem absolvovala v 18 měsících!! Byl taková rarita - takto malé děti ani na trhání mandle nechtějí brát. Ale: on v noci chrápal, míval apnoické pauzy - přestával na chvíli dýchat a pak vždy zalapal po vzduchu, bylo ho hrozné poslouchat, spal v posteli s náma, měla jsem o něch strach...Dále nechutenství, velice častá nemocnost - jedny atb za druhýma....Na ORL vyšetření a rentgenu se ukázalo, že mandle je opravdu veliká....Když naše mudr zavolala do nemocnice, že ho mají vzít přednostně, pochopila jsem, že je to asi fakt potřeba. No po zákroku přišla za mnou doktorka co ho operovala a řekla, že to se hned tak nevidí, co tam měl....Od té doby spí tiše, zlepšila se chuť k jídlu, akorát ty nemoci - hm, nevím. Půl roku po zákroku zdravý, potom začal mít angíny - místo zánětu průdušek, který měl furt předtímPrvní rok v mš - katastrofa. Pak alergo, léky na podporu imunity, foukátko, a dá se říct, že teď už je to lepší - je druhý rok v mš. Ta nemocnost je běh na dlouhou trať, budu doufat, že z toho postupně vyroste, no. On u nás vždy přijde ještě větší průser, takže místo nemocnosti teď řešíme epilepsii, takže co se týče rýmiček, tak jsem to přestala tak prožívat.