Jsem starší o 7 let a jestli to vadí - už jsem si zvykla a jinak je to asi otázka spíš na mého partnera :) . Ale myslím, že oceňuje, že umím uvařit a zvládnout různé problémy s úřady, že je doma klid a jistota, stabilita, protože to prostě tak nějak přichází s věkem. A jak to je v tom všem ostatním - přátelé nás neberou jako raritu, jsme pro ně docela normální pár, kamarádky si ode mě nechávají hlíat děti a jako bonus berou, že již mám vnoučata a tedy i praxi pro hlídání ratolestí (malá Anežka tuhle ocenila mou pohádku O medvědech a vyprávění, jak ji má rád náš Honzík). Jiné kamarádky mají ovšem děti téměř stejně staré jako já a tak mě berou jako sobě rovnou a nikoli jako babičku - je to taková zvláštní míchanice všeho, co přináší života a my s tím prostě v klidu žijeme..
Jinak já oceňuji partenrův klid, jistotu pro mě i mou dceru, to, že mě dovede v domácnosti naprosto ve všem a bez řečí zastoupit a že si vycházíme ve všem vstříc. Naprosto úžasný je jeho vztah k mé dceří a musím řící, že mívám pocit, že jeho dcera mě má snad radši, než děti, které jsem porodila takže mezi dětmi neděláme rozdíly a nějak to klape..
Není to o věku ale o lidech. Ale trvalo mi, než jsem na to přišla. Z kraje ten věk byl pro mě dost problém. Pro mého partnera nikdy.