"Podle mě se prostě chceš sichrovat ohledně toho spasení, přiznej si to, není na tom nic špatného. Možná ti to pomůže spíš se rozhodnout, když si přiznáš pravdu, že se bojíš, abys dítě nějak nepoškodila, když mu ten křest nezajistíš."

Já se sichrovat nechci, ale dítě možná jo, nevím, původně jsem takhle teda nepřemýšlela, jedině že by to byl skrytý motiv. Ten vědomý je o tom úvodu do duchovního světa nejen zrod materiálního těla, ale i ducha.


"Až nebudeš matka teoretik, ale praktik, tak poznáš, že výchova k duchovnu je skutečně až další stupeň za materiálními věcmi a výchovou citovou. A to si ještě počkáš, než na to duchovno ve stylu: co je po... a proč tu jsme dojde."

se mě snažíš vyprovokovat že? Nikdy nemůže být materiální a citová výchova před tou duchovní, už i tahle formulace je totiž nesmysl. Ono to jaksi moc nejde oddělit, když nechám dítě strádat materiálně a odejdu někam kláštera meditovat, tak je celá ta duchovnost faleš že. Když narvu dítě od hlavy až k patě do nextu, budu od rána do večera řešit značky kočárků, drahé dovolené a jiné hovadiny a duchovně ho opominu, tak to bude taky špatně (z mého pohledu).