Mám dvě děti. Starší dcera nikdy nebyla nadšená z narození mladšího, nikdy ho nechtěla chovat, vozit, pomoci s přebalováním, krmením... prostě na to není, nenutili jsme ji. Velmi žárlí a málokdy ho uzná, jako partnera pro hraní ( jemu budou 4, jí je 6), většinou je to pro ni blb hloupej co nic neumí a ničemu nerozumí... nepomohlo rozkládání o věku a že vše dožene, že když byla malá neuměla více...i jsem vytáhla její staré kresby..nezabírá. Synek ji zbožňoval, ale s její neláskou se i on zformoval tak, že ji nyní má chuť jenom plácat a tak si vyžaduje pozornost a ptá se, jestli už ji to bolí Také se naučil ji urážet, stejně, jako to dělá ona. Jsem z nich na nervy, když jsou jenom hodinu spolu doma (bohužel v zimě moc aktivit mimo není), je to jen o hádání, strkání a kňourání- ona mi řekla to... on mi řekl, udělal tohle... Snažím se to utnout, ale asi jsem nenašla ten správný klíč. Jak to řešíte vy? Sorry za dlouhý román, ale už nevím, jak se posunout dál.