Ach jo, je mnoho forem toho, jak dělat druhému v životě zle...Můj muž je hodný, není agresivní, děti miluje, ale já prožívám poslední půl roku velkou krizi. Máme dvě děti, z toho jedno postižené (autismus, ment. retardace - dcera 12 let), druhé sice ok, ale také ne zcela bez problémů - epilepsie(syn, pět let), a dostali jsme se do fin. problémů.Já jsem na příspěvku na péči plus brigáda . Muž přede mnou zatajil že k první půjče - dluhy z podnikání - a ručili jsme naším domem, tak vzal druhou půjčku - nemalou půjčku - a zatajil mi to. Prasklo to až když mu poklesly příjmy a měsíce nebyl schopen splácet - však taky to byly dost drsné splátky plus inkaso a všechny ostatní výdaje - hrůza. No byla jsem na mrtvici, ta druhá půjčka byla investice, která se ukázala jako katastrofální a o prachy jsme přišli. Nyní prodáváme dům a počítám tak dva měsíce a budem se muset vystěhovat, dluhy zaplatíme a zbyde nám málo, abychom si koupili aspon panelákový byt tak si musíme zas půjčit, naštěstí už ale ne tolik. Je mi z toho zle...On se mnou vůbec nejedná na rovinu, je spousta věcí který mi neříká "aby mě šetřil" a ve finále to pak praskne a já jsem na pokraji zhroucení. snažím se mu vysvětlit, že se má se mnou o všem radit jak s rovnocenným partnerem, že máme vše rozhodovat spolu - ale nevím, jestli se on dokáže změnit - změnit svůj přístup. Nevím, jestli je to tím, že jsem si ho brala jako dvacetiletá, zatímco on je o dvacet let starší.....Spíš to nebude věkem, ale povahou - on tají i když mu něco je, nepřizná to, přitom já to na něm vidím...Znám ho za 14 let soužití skrz naskrz - bojím se o něj, dusí vše v sobě a má starosti velké a bojím se, aby nezkolaboval. (asi před týdnem se složil v koupelně - má vyšší tlak, vstal rozespalý nějak moc rychle, motal se a v koupelně sebou práskl - odmítá jít k doktorovi). Já na něj po dobrém, po zlém, že chci, aby zašel k mudr, změřit tlak, udělat EKG (mají to i v rodině, jeho otec zemřel na infarkt). On si nedá říct v ničem. Ani ohledně jeho zdraví, ani ohledně toho, aby změnil svůj přístup ke mně. Mám ho ráda, děti ho milují, ale já si nejsem jistá, jestli tenhle život vydržím. Nechci furt být stranou, chci abychom rozhodovali důležité věci společně, jsou to věci který se dotýkají nás všech, kruci, tak proč, proč mě tohle dělá. Ach jo.