Pawllo,
ale být labilní neznamená hroutit se úplně ze všeho. Labilita má většinou za následek výkyvy nálad, ale ty souvisí hlavně s tím, kde je člověk citově zaangažovaný. A právě jak píšeš, že člověk musí tu situaci přijmout jaká je, což není problém, pokud k tomu dítěti jako učitelka necítím nic, než povinnost dobře odvést práci. Nevylučuje to tu empatii, mohu lépe vytušit, co dítě prožívá a pak správně zareagovat, ale nevážu na to dítě své city, je mi jedno, jestli Mařenka nebo Jeníček ale snáz než mnozí rozeznám, jestli se Mařenka něčeho bojí nebo že má Jeníček vztek a podle toho můžu posoudit jejich momentální schopnost pracovat.....
Ty city jsou naopak hluboké uvnitř rodiny a tam se pak projevují i ty výkyvy nálad, protože mě rozhodí opravdu prkotiny. Tam je potřeba si dávat pozor a nemíchat rodinu a práci, takže já bych třeba nemohla učit na škole, kam chodí moje dítě.
Když tu byla diskuze o temperamentu, někdo dal odkaz i na test osobnosti a ten posuzuje osobnost ve čtyřech rovinách ( Extrovert (E) x Introvert (I), Smysly (S) x Intuice (N), Převaha myšlení (T) x Převaha cítění (F), Vnímání (P) x Usuzování (J) )
....dává, myslím, šestnáct typů osobností, z toho polovina je labilních (podle temperamentu melancholici a cholerici) a samozřejmě, že ne všech osm typů se hodí na pomáhací profese. To je potřeba si uvědomit, že labilita také nemá jen jednu tvář a jeden jediný projev. Třeba o cholerikovi nikdo neřekně, že se hroutí z každé blbiny (naopak, většinou se dokáže pěkně naštvat, že?) a přitom není o nic míň labilní než melancholik, který se právě spíš hroutí
. Melancholici si musí dávat pozor na vyhoření, ale to neznamená, že ty pomáhací profese nemohou vykonávat. Jen prostě nesmí zapomenout na sebe
.
Ono je potřeba přestat vnímat labilitu pejorativně, prostě je součást osobnosti a nese s sebou nejen negativa, ale i pozitiva. Bohužel, vnímání tohoto slova se posunulo do roviny labilní = slabý, neschopný (hlavně psychické zátěže). Jenže tohle je jen představa, ale skutečnost je trochu jiná.