Přidat odpověď
já o tomhle přemýšlím už chvíli.
Jestli je to adekvátní reakce té učitelky na situaci, (která byla bezesporu a jistě stresová) - zhroutit se a dát výpověď.
Jestli už z nějakého důvodu není s nervama tak hin, že učit děti opravdu už pro ni není?
Vezměme si to čistě rozumově.
Otázka č. 1 - Porušila učitelka nějaká pravidla? A má škola taková pravidla vůbec daná?
(Odpověď v tuto chvíli neznám, laicky bych řekla, že se asi zachovala, jak nejlíp mohla, a že si může být relativně sama sebou jistá).
Otázka č. 2 - HOLCE SE NIC NESTALO. (Kdyby se stalo, tak bych chápala, že by z toho kantorovi dobře na duši nebylo, i kdyby bylo 100% jasné, že to není jeho vina).
Otázka č. 3 - V jakékoli profesi se občas najde nějaký prudič, který to je na první pohled ochotný hnát až do Bruselu. Ale pokud si ten "osočený" najde čas s ním na férovku promluvit, často se mu poněkud změní úhel pohledu.
Otázka č. 4 - (a ta je prosím moje čistě subjektivní) - pokud si jdu někam na někoho stěžovat, tak čekám, že mi ten člověk v ideálním případě vyjádří pochopení a neagresivně mi objasní svoje stanovisko tak, že třeba i já získám na věc jiný pohled. Představuju si, že si třeba v restauraci stěžuju, že mi přinesli studenou polívku, a číšník se zhroutí, dva dny propláče a dá výpověď.
Prostě si myslím, že by člověk měl trochu "za svou pravdou stát" a ne to hned vzdávat. Ani pro ty děti to není dobré, učitel má být autorita a ne se stavět do pozice hadru, se kterým se dá kdykoli zamést a on ustoupí.
Předchozí