A ještě tohle - dítě je spokojené, pokud jsou spokojení jeho rodiče. Proto chápu, že musí být velice náročné pro děti žít v rodině, kde se jeden z rodičů (nebo oba) s rozvodem nevyrovnali, žijí v pocitu ublíženosti nebo nenávisti. Daleko náročnější, než žít ve střídavce, která funguje a kde se k sobě rodiče chovají slušně, nenasazují si psí hlavy, nedělají scény apod.
Já byla ta zlá a špatná, která "rozvrátila rodinu", ale naštěstí ani můj exmanžel ani jeho rodina nejsou mstiví, zákeřní pitomci, kteří by mi to dávali sežrat prostřednictvím dítěte. Syn má POŘÁD stejnou rodinu, jako měl vždycky. Babička (extchýně) ho vodí na kroužky jak v mém týdnu, tak v tátově týdnu, normálně se navštěvujeme, normálně spolu komunikujeme, nepředáváme si syna mezi dveřmi jako balík, ale úplně normálně k sobě můžeme zajít na návštěvu. Já nějak nevím, co je na takovém modelu nějak zásadně špatně a čím to synovi ubližuje.