Whitep souhlasím.
Na synkovi jsem sama praktikovala, po přečtení několika knížek J.Prekopové a shlédnutí 2 dokumentů o této metodě. Jsem jí moc vděčná. Bylo to 2x, tuším...
Už jsem to sem psala.
Nikdy to netrvalo déle jak 45 min.
Obzvlášť poprvé to byl pro mne šok - v podstatě jsem lusknutím prstu měla doma naprosto jiné dítě...
Ano, je to nepopsatelný/nepřenositelný pocit, když se podaří.
Ano, je to jen pro ty, kteří už nevědí kudy kam.

PO je to jen pro ty, kteří řeší problém se svým dítětem - moje bylo/a je..zdravé, krásné, chytré(až moc), ale nechová (nechovalo) se jako normální dítě (přitom ale netrpí žádnou poruchou)...

V mém případě to bylo o tom, že moje dítě je víc osobnost než já (ne v tom špatném slova smyslu), že je pravý opak mě...že moje zkušenosti a pravda nebyla jeho pravdou a jeho zkušenostmi .... já, ač jsem všechno dělala jak nejlépe jsem uměla a cítila, nevedlo to ke spokojenosti mé ani jeho... že ač jsem si myslela a i na všechny působím tak, že jsem ta nejempatičtější matka pod sluncem (od malička až doposud mě všechny děti milují-jsem pro ně víla, princezna, umím to s nima, ale s mým vlastním dítkem to nešlo), nikdy jsem nebyla schopna se zřejmě do něj vcítit tak, jak by on potřeboval (nevím, proč pořád brečel...nevím proč nechtěl jíst... nevím proč pořád v noci plakal, proč plakal když se probudil - klidně i hodinu...proč plakal i když jsem ho objímala- nikdy jsem ho nenechala plakat samotného!....proč byl tak zoufalý/zlomený, když se mu něco nedařilo...)...

Moje dítě bylo, zejména jako miminko a batole, značně nestandardní a velmi velmi náročné, nechtěl si kupř. hrát tak, jako malé děti, od malička ho fascinovaly věci jako čísla, písmena...barvy, auta, značky atp... navíc je silný extrover - utíkal, nedržel se za ruku, vzdaloval se v neznámem prostředí ode mne tryskovou rychlostí bez ohledu na cokoli.... já neměla takřka žádnou podporu okolí....
nedokázala jsem mu rozumět - pochopit ho...

Tenhle šílený koktejl u něj i u mě rozvinul takovou míru nejistoty, že PO bylo asi to jediné, co nás dokázalo vrátit tam, kde jsme měli spolu dávno být....

Ano, PO nepochopí ten, kdo má relativně normální a bezproblémové děti...

Ano - já jsem kontaktní - velice... moje dítě nebylo - musela jsem ho to naučit!! A naučila... stejně, jako jsem ho musela učit jíst... dondes ho učím-ochutnávat...
Já své dítě učím věci, které ostatní děti umí od narození.... naopak ho neučím to, co se běžně děti učí.... to on zvládá sám... čísla, písmena, čtení, ovládání elektroniky...

Ano - moje dítě je moje největší škola - musel se mi narodit:
- protože já prostě nemám snadný život
- protože když jsou dvě cesty, vždycky si vyberu tu těžší
- protože mám tvrdou hlavu a pevnou vůli a stejně vždycky dokážu docílit toho, co považuju za důležité
- protože ... jsem pro něj ta nejlepší máma pod sluncem