susu, já třeba když mi poměrně náhle onemocní dítě (v řádu minut horečka, apatie,...) nebo se mu něco stane (urvalo se s ním zábradlí, letělo metr a půl neznámo kam), reaguju racionálně a pohotově a dělám, co je třeba. Tohle se mi stává spíš v situacích, kdy se něco teprve (v řádu vteřin) má stát a já bych tomu teoreticky mohla tím výkřikem zabránit, akorát že prakticky se na něj nezmůžu . Prostě v nouzi, kdy není čas nebo možnost udělat něco jiného, kdy je výkřik jedinou šancí udělat vůbec něco.