Sjuu, mám kamarády, kteří jsou na tom asi podobně, jako vy. Oba jsou teda po zdravotní stránce v pořádku a doktor neví, proč se jim nedaří, nicméně umělko nechcou za žádnou cenu a k adopci ještě nedospěli psychicky. Snaží se o dítě už asi 8 let a přemýšlím, jestli vůbec existuje někdo, komu bych dítě přála víc.
Rozumím i tobě, protože pokud je tvým skoro jediným snem mít velkou rodinu a ty víš, že ten sen se jenom těžko stane skutečností, je to obrovská bolest. Vysněnou školu můžeš při troše štěstí vystudovat, ale počít dítě, když to nejde?
Zároveň znám to bodání v srdci, když ti někdo ze známých oznámí tějhotenství, když vidíš kamarádku s miminem, když jdeš na návštěvu a lidi kolem se zajímají jenom o jiné dítě. Znám tu hořkost, která prochází krkem, když zadržuješ slzy a vztek, ale prostě rada na to není žádná. Zázrak se stát může a i já v něj u svých kamarádů doufám. Možná ti pomůže popovídat si s lidmi, co jsou na tom stejně, spolu se můžete vyzuřit, vykecat...
Držím palce.