Sjuu, já to tak vnitřně trochu vím, často jsem se snažila si přestavit, že by to bylo naopak. Na druhou stranu abych nebyla "nenáviděná" by mi tedy zbývalo nemít děti, nebo zmizet z povrchu zemského .... chápeš, já tu řeším to, že já jsem o ni OPRAVDU HODNĚ STÁLA, o dobré vztahy, o rodinu, o to aby naše děti se společně znaly, měli tetu strejdu, bratránky, sestřenky ... a ani po tom, co už dítě mají, tak to prostě nejde, už je ta nenávist nebo co to je hodně pod kůží, třeba by mě neměla ráda i tak, i kdyby mohli mít děti přirozeně, kdo ví.... jen mě to prostě pořád trápí.

Někdo to tu už psal, život běží hrozně rychle a čas se nedá zastavit. Moc ti přeju, aby sis to mohla v sobě brzy vnitřně urovnat, nechat si svojí vnitřní malou naději, ale zároveň - jak už jsem tu psala - vydat se tou jinou neplánovanou cestou, těžší, delší, složitější, ale se šťastným koncem