Musí to být strašný, nedokážu si to přestavit ....
Znám to bohužel i z té druhé stránky - bratr se švagrovou se dlouho pokoušeli o dítě - když jsme měli první dcerku, tak to ještě šlo i když švagrová byla taková "odtažitější", bohužel při jedné rodinné oslavě kdy už mě bylo poznat druhé těhu švagrová bezeslova odešla - a zpřetrhala veškeré vztahy, odmítali jakkékoliv pozvání na narozeniny, naše děti ani pořádně nevědi, že to je jejich teta a strýc, a to bydlí 150m od nás, ale naše děti ignorují. Bratr se s námi bavil jen v její nepřítomnosti. Bohužel se to nezměnilo ani po tom, co se jim narodilo po druhém oplodnění miminko.
Moc mě to mrzí, pořád si promítám, jestli jsem se dcerkou moc nechlubila, nebo jestli jsem někdy švagrové slovem ublížila??? přeci za to nemůžu že JÁ/MY ty děti můžeme přirozeně mít, co jsem jako měla udělat jinak, aby nezničila rodinná pouta? Opravdu si nejsem ničeho vědoma, naopak, snažila jsem se o sblížení v jejím těhu - byla jsem odmítnuta. Mrzí mě to, bráchu mám ráda, ale už jsou někde jinde a už to nejde napravit ...
Tak to je jen pohled z té druhé strany ...