Víš, ono je to strašně těžký, já o tom taky nechtěla ani slyšet a razila názor, že buď vlastní nebo žádné. No, ale roky ubíhaly a mě čím dál víc docházelo, že IVF není světoborné, navíc je to spíš byznys než snaha za každou cenu pomoct a prostě mi došlo, že adopce je pro nás jistota. Když to tak píšu, mám pocit, že se bavím o houskách na krámu, ale na konkrétně mojí psychiku to byl ten správný lék. A přípravka mě utvrdila v tom, že tohle je cesta a je to jistota. Akorát teď lituju, že jsem se nerozhoupala dřív...