Když jsme se s manželem seznámili, tak on dost řešil mého ex, jestli bych se k němu nevrátila, kdyby chtěl (rozešel se tehdy se mnou on nečekaně po dost letech). No mě by to ani nenapadlo, ani řešit zase manželovy ex. Ale tím jak on to docela řešil a dělal narážky a "nenápadně" sondoval, tak jsem vlastně došla k tomu, že on své ex jako romantické vzpomínky, touhu po něčem nenaplněném, co mu uniklo (se všemi nebyl dlouho, rozchod ve fázi romantiky, vztahy mu nezevšedněly, nikdy spolu nebydleli, žádná rutina). Tak jsem se v tom ze začátku úplně dobře necítila, přišla jsem si jako všední náhražka za romantickou nerealitu. Ale docela brzo jsem se nad to povznesla. On má někdy narážky o svých ex, aby mě provokoval, ale nějak se mu to nedaří