Když vidím věřícího, projev druhé strany, tedy boha, nevidím.

Tohle je ale vážně absurdní. Pokud není Bůh viditelný, jak asi chceš vidět svýma nedokonalýma lidskýma očima i druhého do páru, který projevuje lásku? Láska se totiž hlavně cítí. Pokud si myslíš, že projevy lásky mezi milenci jsou takové, že se hladí, líbají, případně něco víc, i takový akt se může dít bez lásky. A děje se to vlastně běžně, že? Tedy láska samotná vidět není, ale je cítit v našich srdcích. Kdo nemiloval, taky lásku nepocítil, ale může snad těm, co ji pocítili, říkat, že neexistuje? Ten, kdo lásku zakusil, ví, že existuje. Ten kdo nezakusil, říká si o těch, co zakusili, že jsou blázni a věří něčemu, co neexistuje. Boha zakusíš ve svém srdci. Jeho projevy cítíš ve svém srdci. Zkušenosti s Bohem si nosíš ve svém srdci. Nemůžeš to dokázat, ale víš. A ten, kdo nezakusil, může jen nevěřícně kroutit hlavou a myslet si, že jsme blázni, ale oni nevědí. Někdo hledá, chce zakusit, chce se přesvědčit. Někdo raději řekne, že jsou to kecy a dál si žije ve svém omezeném nevěřícím světě. S tím nic nenaděláš, že?