V dnešní době není moc IN být věřícím a obzvlášť katolíkem.
Když se tak nad tím zamýšlím, tak přiznávám, že být praktikujícím katolíkem je na první pohled dost neatraktivní záležitost. Bonzovat na sebe ve zpovědnici, nezasouložit si do svatby, nesmět používat antikoncepci, trmácet se každou neděli do kostela, klanět se před kýmsi o kom ani přesně nevím kdo je a jestli vůbec je, no koho by to bavilo?
Takže na první pohled bych si i já sama před sebou jakožto věřící připadala jako cvok.
Jenomže na druhej pohled je to všechno tak nějak jinak. Ty zákazy, příkazy, to je buzerace jenom zdánlivá.
Musím říct, že víra mě uchránila mnohýho špatnýho a mnohý dobrý mi přinesla. Vlastně bych svůj život mohla rozdělit na před tím, než jsem začala věřit a poté, co jsem začala věřit a mám pocit, že ten život poté je přecejenom šťastnější, stálejší a míň osamělejší. Jako věřícímu je mi mnohé odepřeno, ale také jsem od mnoha zlých věcí uchráněná.
Chtěla jsem tady napsat svůj názor, vyjádřit, že být v dnešní době praktikujícím katolíkem nemusí být jenom o tom, že je to opruz. Víra se může stát útočištěm, ochranou, přínosem. Pokud tedy člověk chce.