Naši drazí prarodičové učí naše děti jen sprostý a cáklý.
Řekni ježek! Pol (roz. Polib) mu prdel, nech ho běžet!
Skákal pes přes oves, někde se nám ztráátil, žádáme, kdo ho sněd, aby kůži vrááátil.
Deset dvacet třicet, narodil se prcek, prcková šla pro vodu, táhla prcka za nohu. Prcek křičí hu hu hu, netahej mi za nohu.
Máme doma mořskou pannu, ta načůrá plnou vanu.
Máme doma medvěda, ten má prdel do hněda.
...je toho víc, všechny si nepamatuju, děda pokaždý překvapí s něčím novým, už nemám sil bojovat.