Liv - to není naše tradiční rodinné jméno
Babička ho dostala po rumunské princezně, která v době, kdy se měla babička narodit, byla na návštěvě v čechách. A moje prababička se do toho jména tak zamilovala, že tak pojmenovala svou dceru. Tenkrát ještě ani nevěděli, jak se to píše, takže babička byla ILLEANA.
Když jsem se měla narodit já, mamka musela podstoupit amniocentézu a z toho jí zjistili, že budu holka (tenkrát se utz běžně nedělalo). Mamka měla vybráno Kristýna nebo Magdaléna. Když ale jeli oznámit babičce a dědovi, že budu holčička, tak si babi postavila hlavu a nekomromisně oznámila, že se budu jmenovat po ní. Táta byl v tomhle hroznej podpantoflák, co jeho maminka řekla, to prostě udělal. A moje maminka si zas nedovolila tchýni odporovat.
Tak to dopadlo, jak to dopadlo.
Když mně byli zapisovat na matrice, tak martikářka řikala - nedávejte jí proboha takové jméno, vždyť s tím bude v životě akorát trpět! A babička se tenkrát smrtelně urazila a paní martikářku seřvala jak malýho haranta, že ona se tak jmenuje už 63 let a žádný problémy s tím nikdy neměla. ""
Jenže tenkrát se na to prostě hledělo jinak.