teologie se rozvijela v ramci prejate recke racionality, ktera bohuzel zamenuje pojmy a vzorce se skutecnosti samou.

Pokud chapeme obecne nabozenstvi ne jako storky z davne minulosti, ale jako vypoved o podstate vseho sveta, pak matka Krista nebyla jen matkou laskaveho cloveka, ktery mel lidem co rict, ale prostorem uskutecneni noveho radu veci, noveho sveta. Nebyl by to svet "novy", kdyby byl predem poznany, cili poceti noveho je vzdy "predem nepoznane", cili panenske.

To, co je "nove", je vzdy z pohledu "stareho" nepochopitelne, protoze kdyby to slo vysvetlit slovy stareho sveta, uz by to nebylo nove. Proto “nove” nelze vysvetlit pojmy a postupy "stareho" sveta, lze se k tomu pouze priblizovat, kontemplaci, vnorem, nazrenim, intuici.

Prave proto, ze to je skutecne "nove", tedy doposud nepoznane, jinymi slovy neposkvrnene, je to v nasem starem svete nepochopitelne, tudiz tajemstvi.

Poceti panny Marie - jako prostoru pro novy (cili nepoznany, jeste neposkvrneny) svet - nemuze byt tedy jine, nez paneneske (neposkvrnene, nepoznane) a musi byt tedy tajemstvim. Kdyz se to pokousime vysvetlit, nasimi pojmy, nasemu chapani, zustavame jen ve "starem svete" a nedotykame se niceho noveho.