při tématu mě napadá situace, která se stala mému známému:

Je to už starší ročník, narodil se pár let po válce. Jeho dědeček měl kamaráda a ten kamarád měl dceru. Kamarád i jeho žena zahynuli ve válce, dědeček s babičkou se té dcery (o něco starší než ten známý) ujali a vychovali ji jako vlastní. S Ten známý ji bral jako sestru.

Uplynulo několik desítek let. Dědeček s babičkou (tedy ti pěstouni té dcery) zemřeli a zemřeli i rodiče toho známého. Po jejich smrti se u notáře zjistilo, že kus pozemku toho známého vlastně patří té dceři. Takže ona se o peníze přihlásila a on ji vyplatil.

I když v tomto případě bych o morálním nároku pochybovala daleko více (protože oni ji v podstatě zachránili a postarali se o ni, ač to nebyla jejich povinnost, a ten známý ji musel vyplatit v dost blbé situaci - není ženatý, poslední roky žili s otcem sami, takže měl jako domácnost rázem polovic příjmů a ještě musel platit různé dědické daně) a sama bych asi považovala ze své strany za svou povinnost takové dědictví odmítnout, tak on ji vyplatil a neřekl půl slova.

Co si myslíte o tomto případu?