akyno, vidíš, takové dítě bych přijala do rodiny a ve chvíli, kdy by došlo na dědictví, nebyl by to ten "náhodný kolemjdoucí", ale někdo, kdo se podílel na chodu rodiny, byť jenom tím, že občas oškrábal brambory, vynesl koš s odpadky a byl s námi v ZOO.

Zásadní je, že se všichni postavíme k takové skutečnosti čelem. Ve chvíli, kdy na mně někdo "ušije boudu", nemám potřebný čas a prostor se s tím vypořádat a pak pochopitelně cítím křivdu, které se bráním.
Pak to pochopitelně odnese ten nevinný za své rodiče.