Přidat odpověď
Chrys ale pak právě má přijít na řadu se s tímhle vypořádat ještě za života toho, kdo něco má a nechce, aby to přišlo do ruky někomu, kdo na to byť podle zákona má nárok. Jenže ne každý je takový , že by zkousnul, že vlstní majetekdá byť např. vlastnímu dítěti. Specielně muži jsou na tohle (dle mých zkušeností) úplně paranoidní. Než by např prodali kus pozemku a vlstnímu dítěti pomohli s něčím ( teď jedno s čím) , tak radši budou koukat, jak má dítě problém se slovy, až tady nebudu, tak to stejně bude jeho/její a bude to daleko lepší. Fasinuje mne právě, že někdo na majetku tak šíleně lpí. Přitom z toho v podstatě nic nemá, jen ten pocit ( nemám teď na mysli jeden dům/byt kde bydlí, ale třeba právě ty pozemky nebo další nemovitosti, které ani neužívá)
Předchozí