Zažila. Bohužel u starší dcery v 6. třídě a pak i v sedmičce. U nás je škola jenom do 1. stupně, pak se musí dojíždět. Dcera je odmalička tichá, dobře se učí, ctižádostivá, nikomu neubližuje, pomůže každému a za každé situace. Holky, se kterými byla ve třídě, byly klasické puberťačky, líné se učit, kouřily, začínaly pít a dcera tam k sobě neměla spřízněnou duši. Našla si proto kamarádku ve vedlejší paralelní třídě, také takovou tichou a hodnou, holky ze třídy to nějakým nepochopitelným způsobem štvalo, že si někoho našla, takže s ní: nemluvily, nekamarádily se s ní, pomlouvaly ......
Vyřešily jsme to přihláškou na gymnázium a doufaly, že to vyjde. Dceru jsem si připravovala sama, nakoupila učebnice, ona u toho poctivě seděla a dřela a opravdu se na gympl dostala.
Teď je to nejšťastnější tvor pod sluncem, chytla bezvadnou třídu, kolektiv na jedničku podtrženou, nikdo tam nikoho nepomlouvá, má tam spoustu kamarádek a kamarádů, je nesmírně šťastná. Konečně tam našla lidi, který jsou na stejný frekvenci jako ona, má si s nimi co povídat. Zrovna nedávno mi říkala, že se děsí dne, až bude v posledním ročníku a budou se jako kolektiv rozcházet.