Zdravím,
potřebovala bych znát názor širšího pléna na tuto situaci: Dvanáctiletá dcera navštěvuje (mimo jiné) v místní ZUŠ obor sólový zpěv. Zpívání ji velmi baví a těší a dle mého (snažím se, aby objektivního ) názoru se jí daří. Bohužel má poslední 2 roky velmi zvláštní učitelku, jejíž přístup k dceři se v poslední době výrazně zhoršil... Přestala ji dávat na jakékoliv besídky nebo soutěže (přitom dřív chodívala a umísťovala se), den před koncertem jí řekla, aby na něj nechodila, že písničku neumí (trénovala ji cca měsíc - prý to bylo málo = chtěla jí dát do druhého dne naučit jinou - na dceřin dotaz, jestli to by krátká doba na naučení nebyla, ji odbyla, že je drzá a stejně špatná zpěvačka A že je trémistka a před publikem to pokazí... Jde o kroužek, měla by tam chodit s radostí a pro radost... Učitelka je vůči dospělým velmi submisivní, možná si potřebuje dokazovat důležitost aspoň mezi dětmi Co byste dělaly? Nechaly věcem volný průběh? (Dceru to mrzí, ale obránit proti útokům se dovede) Nebo za ní zašly? (Už jsem jednou učinila - výsledkem bylo tvrzení, že by by bylo lepší, kdyby zpěvu nechala, protože je na svůj věk příliš dospělá a chytrá a chce o všem debatovat Nechápu, proč se práci s dětmi věnují lidé, mající k nim tak daleko...