Setkala jsem se se šikanou u dcery, mohla si za to "sama", jak jinak, neboť byla "divná a divně se koukala". Škola neřešila nic, a změna k lepšímu nastala poté, co třída v rámci občanské nauky navštívila Jedličkův ústav. Dcera tam od 9. třídy nastoupila jako dobrovolnice a trávila tam volný čas, tam nikomu nevadilo, jak kouká, děti jí měly rády, protože tam přinášela jiné podněty a sdílela s nimi jejich plesy, vycházky a podobně. Přestala řešit šikanu ve třídě a asi to ostatní přestalo bavit nebo co. Na střední už takové problémy neměla.