Tak program je dejme tomu do 11 hodin, než se vrátí domů, je třičtvrtě na 12, než se od ní dopravím domů já, je kolem jedný (pokud si nevezmu taxík). Jakmile přetáhnu půlnoc, nemůžu pak usnout, i když jsem unavená. Takže tohle bych byla ochotna absolvovat v případě nemoci, jinak ne. A upřímně, ani žádná z mýchn kamarádek s takovýmhle návrhem nikdy nepřišla. Myslím, že by jim to taky přišlo příliš krkolomné, že je jednodušší poprosit přibuzenstvo nebo si někoho zaplatit.

V našem domě bydlí paní s dítětem starým jako je moje. Když jsem to zjistila, zaradovala jsem se. Představovala jsem si, že se budem vídat na hřištích, kluci se skamarádí a časem si třeba budou chodit hrát i navzájem domů. Bohužel, k tomu nedošlo, když jsem se občas pokusila prohodit slovo (typu ty máš ale hezký auto), odezva ze strany maminky byla "hm". Znovu jsem zadoufala, když se ukázalo, že spolu kluci budou chodit do školky. Že třeba bude chtít využít možnost, že bychom si mohly občas vypomoci s vyzvedáváním. Tak jsem opět zkoušela v šatně prohodit něco jiného než jen "dobrý den", ale opět jsem neuspěla. Hrozně mě to mrzí, připadá mi, že to je pro oba kluky ztracená příležitost. No ale nic s tím nenadělám.