Tak tohle vnímám naprosto jinak a názor jako Z+2 by mi vadil. Z pozice člověka bez prarodičovského hlídání vnímám jako nedokonalý kontakt dosud pracujícího tchána, který má velmi aktivní život, hojně cestování i sportovních aktivit. Čas k návštěvě vnoučat si najde tak 3-4x ročně, většinou vánoce a dvoje narozeniny. Velmi není rád, když se ohlásí 2 dny před příjezdem a my mu sdělíme, že návštěva se nehodí - většinou kvůli práci nebo již naplánované cestě naopak naší někam jinam. Osobně mi vadí, že tchán nebere ohled na náš program a když chce přijet na návštěvu, čeká, že všechno osobní či pracovní zrušíme a přizpůsobíme se jemu a jeho plnému programu (náš program je plný spíš více), ale stejně tak by mi vadil opak, totiž kdybych já po něm chtěla, aby přijel kdykoliv houknu. Všechno je to o komunikaci a pokud víme, že je náš program plný, je potřeba dohodnout si kontakt s předstihem.

Vadí mi, že tchán sám nemá zájem o větší kontakt s vnoučaty, ale vadí mi to z pohledu kluků - dědeček je logicky nebude zvlášť zajímat a vztah se tímto nevytvoří téměř žádný. Za těchto okolností si potom špatně představuju, že stejné děti pomanévruju k péči o nemohoucího, až oni budou dospělí. Ale z mého pohledu, vztahu, hlídání atd. mi tchánův postoj nevadí vůbec, má na něj právo. Pokud bych cítila, že mi teče do bot, můžu přece požádat. Velmi pravděpodobně by pomoc neodmítl, i když možná ne zcela rád.

Za selhání bych já vnímala odmítnutí pomoci, která je nutná (např. v době pobytu v nemocnici atd.) a která je možná. To se v rodině nedělá. Ale vytýkat někomu, že nebyl jasnovidný a dostatečně svou pomoc nevnucoval, to je naprosto absurdní. Člověk by spíš v případě partnerského rozvratu mohl být viněn z nadměrného vměšování se a ovlivňování, to je moje mnohem častější zkušenost, pokud jde o vliv na vztahy. Čas pro sebe se v páru udělat dá, kdo chce, hledá způsoby. Kdo nechce, hledá důvody - ejhle, důvod je nedostatečně hlídající prarodič...