Tak s tím já naprosto nesouhlasím. Je to jistě milé, mít pro sebe večer, noc a dejme tomu dopoledne, líbilo by se mi to taky, mám dvě děti, staršímu je 10 a nikdy nám nikdo nehlídal děti večer ani přes noc, rozvedení nejsme a už vůbec si nemyslím, že by některé naše problémy měly kořeny v nehlídání prarodiči. Zakladatelka píše, že ji vyjádření syna překvapilo, tudíž bych se ptala - žádal někdy syn o hlídání večer (společnost), přes noc nebo třeba o víkendu celý den u babičky (pochopila jsem, že prarodiče jezdí hlídat k synovi domů)? Pokud ano, přemýšlela bych, proč jsem odmítla.

Pokud ne, není to náhodou syn, který věděl, co vztah potřebuje - orazit, promilovat noc a spát do poledne - a o pomoc si neřekl a situaci nijak neřešil??? Vyčíst někomu něco zpětně je strašně snadné a strašně k ničemu. Jestli nikdy nepožádal, naprosto nesouhlasím, že může z debaklu vinit někoho jiného než sám sebe.

Mimoto si ale myslím, že problém je pravděpodobně zcela jinde a vyřčené může být obrannou reakcí na nesouhlas rodičů s rozvodem, v tak těžké chvíli je jistě zraňující, když od rodičů člověk nedostane výraznou podporu. Sama ale nevím, jestli bych svého syna podpořila v rozpadu rodiny s malými dětmi.